zpět

Runy



    

Historie runového písma:

Jeden ze severských mýtů vypráví, jak Ódin visel devět dní a nocí na stromě yggdrasilu obětován sám sobě jen proto, aby se naučil runám.

 

Runy v sobě spojují moudrost a magické síly. Mají praktickou i mystickou stránku. Seveřané byli realisté, náboženství a magie však byly nedílnou součástí jejich každodenního života. Přinášela li některá kombinace run štěstí a ochranu, byl to pro bojovníka důvod, aby takový amulet nosil při sobě.

Když se v ranném středověku začalo do severní Evropy šířit křesťanství, význam pohanských bohů pomalu slábl. Stará víra však nevymizela úplně. Naopak po dlouhou dobu zde obě náboženství existovala vedle sebe.  To připomínají četné náhrobní kameny a kříže, kde se na jedné straně objevuje ukřižování Krista a na druhé straně scény ze severské mytologie. Nápisy z té doby jsou stále častěji psané v runách než latinkou.

Tak jako název abeceda je odvozen od počátečních písmen A, B, C, D – podobně i název runové abecedy Futhark je tvořen názvy prvních šesti runových znaků :

F, U, TH, A, R, K.

Podobně jako se abeceda v současné době částečně u různých jazyků liší, tak i pro futhark se postupně v průběhu století v jednotlivých zemích vyvinuly různé podoby.

Standardní starší futhark obsahuje 24 znaků a ty se dělí do tří skupin nazývaných aett.

Každá skupina má osm run ……..